Po dlouuuuuuuhééééééé a zraléééééééé úvaze jsem se rozhodla, že v rámci seriálu Brdman Adventure 2007 prověřím dne 30.6.2007 svou formu i na triatlonovém závodě HUMI OUTDOOR - Dobříšský Tvrďák - v distancích 0,5 km - 15 km - 4 km (pro ženy), muži museli zvládnout 1x tolik. Nutno podotknout, že ačkoliv je mi téměř čtyřicet, nikdy v životě jsem se podobného závodu neúčastnila, ale jak se říká "nikdy není pozdě začít". Proto jsem nakonec svou přihlášku na Vlašku poslala. Ještě ve středu před sobotním závodem jsem se rozhodla potrénovat plavecký styl v bazénu a to i díky tomu, že plavání není má silná stránka. Plavat jsem šla i přes fakt, že jsem věděla, že na rybníku Papež bude v záchranném člunu připraven plavčík Kamil. :-). V sobotu jsme s Vláďou dorazili do místa konání závodu poměrně brzy, zaregistrovali se, zaplatili a nechali jsme se označit startovními čísly (28. a 29.). 
Poté jsme se vydali na kolech podpořit k rybníku malé dobříšské Tvrďáky a Tvrďačky. Děti srdnatě a s velkým nasazením bojovaly v jednotlivých kategoriích. Jejich snažení bylo obdivuhodné i dojemné zároveň. Počkali jsme na posledního závodníka z kategorie D, který vyběhl z vody a přemístili se opět k areálu Vlaška, kde jsme ještě stihli shlédnout urputné boje malých závodníku o přední příčky v celkovém umístění. Po skončení dětských kategorií jsme se přesunuli k autu a začali se věnovat přípravě na vlastní závod. Na vyhrazené parkoviště stále přijížděli další a další závodníci i závodnice. Mezi nimi Lukáš, Zuzka, Fičák, Petra a Hejvy :-)). Jelikož jsme měli s Vláďou již vše přichystané, vyrazili jsme na kole s igelitkami naplněnými nezbytnými věcmi pro další disciplíny k rybníku Papež. Z repráků v depu už buráceli Kabáti. Minuty do startu se zkracovaly, má tepová frekvence se zvyšovala. Jak jsem již uvedla v úvodu, byl to můj první triatlon v životě a tomu i odpovídala předstartovní nervozita. A pak to přišlo. Muži odstartovali. Někteří se vrhali úprkem ze břehu do studené vody, bez ohledu na kamenitý vstup, nevídanou rychlostí. Jiní nasadili rozvážný krok a následně i plavecký styl - převážně prsa. Při průběhu z prvního do druhého plaveckého okruhu jsem ještě svým kamarádům a samozřejmě i Vláďovi zafandila. A pak už dal Majkl pokyn ženám, aby se také začaly řadit na start. Když byli nejrychlejší plavci na protilehlém břehu - dostaly jsme pokyn ke startu. Rozběhla jsem se do vody, při každém kroku jsem cítila bolest v chodidlech. Dno Papeže bylo opravdu nevlídné. Po několika krocích jsem přehodnotila svůj původní plán, běžet vodou co nejdéle,ponořila se do vody a začala plavat. Ikdyž se mi plavalo nad očekávání dobře, z vody jsem vylézala možná desátá, opravdu to nevím přesně, byla jsem ráda, že již mám plaveckou část za sebou. V depu jsem si usušila nohy, navlékla ponožky, tretry, helmu, rukavice a poklusem vedle kola jsem uháněla k rozhraní cyklo části. Co nejrychleji naskočila na kolo a vyrazila do své nejsilnější závodní disciplíny. Z přemíry závodního snažení, jsem se ale dopustila osudové chyby. Asi na druhém kilometru jsem ve vysoké rychlosti vjela do levotočivé zatáčky, dostala na stěrku smyk a za pár okamžiku jsem se i s kolem válela v pangejtu. Po několika sekundách, když už kolem mě prosvištěli pomalejší závodníci a závodnice a nikdo z nich mi nenabídl pomoc a ani nepřibrzdil, aby se zeptal, zda se mi něco nestalo, mi došlo, že si budu muset pomoc sama. Jóóó, hold body v seriálu BA byly v tom okamžiku pro závodníkce/y přednější :-(((((((((. No nic, vytáhla jsem kolo na silnici, sebrala flašku, nasadila spadlý řetěz a opětovně se vydala na trať dohánět co jsem pádem ztratila. Brala jsem za to co to dalo a tak jsem některé bajkery, kteří mě po pádu předjeli, dojela ještě před výšlapem na Kazatelnu, jiné po delší době. Jen jednu soupeřku (Z1 start.č.47) se mi nepodařilo dotáhnout a to ani v běžecké části. V depu mezi cyklo a běžeckou částí jsem ztratila několik sekund - nebyla jsem schopná najít stojan se svým startovní číslo. Po dohledání jsem rychle kolo zavěsila, sundala tretry a helmu, nasadila si běžecké boty a i s cyklo rukavicemi vyrazila do poslední (běžecké) části. Naštěstí mě v běhu žádná krize nepotkala, možná i proto, že jsem letos před závodní sezónou zařadila i běžecké tréninky. Pomyslnou cílovou pásku jsem tudíž protínala v relativní pohodě :o). Celkové 6.místo ve své kategorii považuji za úspěch, i když nebýt toho pádu, mohlo to být ještě o chloupek lepší, ale na kdyby se nehraje. 
Vláďa se s tratí porval taky nad očekávání. Největší obavy, měl stejně jako já, z plavání. S celkovým 23.místem byl spokojený, ale říkal, že bude muset na plavání zapracovat. Na "bendu" jsme neměli, v bohaté tombole jsme taky nic "nevyhráli", ale přesto jsme domů v pozdních večerních hodinách odjížděli s uspokojivými pocity :-)). Závěrem ještě musím napsat, že jsme se oba snažili Hejvymu udělat svým umístěním radost, obzvláště i proto, že se nemohl sám aktivně závodu zúčastnit. Tímto mu chceme nejenom poděkovat za perfektní zimní přípravu, kterou s námi absolvoval, ale i za podporu na trati i fotky, které zhotovil. Zuzka Treybalová - fan club Hejvy výsledky: www.vlaska.cz
Poté jsme se vydali na kolech podpořit k rybníku malé dobříšské Tvrďáky a Tvrďačky. Děti srdnatě a s velkým nasazením bojovaly v jednotlivých kategoriích. Jejich snažení bylo obdivuhodné i dojemné zároveň. Počkali jsme na posledního závodníka z kategorie D, který vyběhl z vody a přemístili se opět k areálu Vlaška, kde jsme ještě stihli shlédnout urputné boje malých závodníku o přední příčky v celkovém umístění. Po skončení dětských kategorií jsme se přesunuli k autu a začali se věnovat přípravě na vlastní závod. Na vyhrazené parkoviště stále přijížděli další a další závodníci i závodnice. Mezi nimi Lukáš, Zuzka, Fičák, Petra a Hejvy :-)). Jelikož jsme měli s Vláďou již vše přichystané, vyrazili jsme na kole s igelitkami naplněnými nezbytnými věcmi pro další disciplíny k rybníku Papež. Z repráků v depu už buráceli Kabáti. Minuty do startu se zkracovaly, má tepová frekvence se zvyšovala. Jak jsem již uvedla v úvodu, byl to můj první triatlon v životě a tomu i odpovídala předstartovní nervozita. A pak to přišlo. Muži odstartovali. Někteří se vrhali úprkem ze břehu do studené vody, bez ohledu na kamenitý vstup, nevídanou rychlostí. Jiní nasadili rozvážný krok a následně i plavecký styl - převážně prsa. Při průběhu z prvního do druhého plaveckého okruhu jsem ještě svým kamarádům a samozřejmě i Vláďovi zafandila. A pak už dal Majkl pokyn ženám, aby se také začaly řadit na start. Když byli nejrychlejší plavci na protilehlém břehu - dostaly jsme pokyn ke startu. Rozběhla jsem se do vody, při každém kroku jsem cítila bolest v chodidlech. Dno Papeže bylo opravdu nevlídné. Po několika krocích jsem přehodnotila svůj původní plán, běžet vodou co nejdéle,ponořila se do vody a začala plavat. Ikdyž se mi plavalo nad očekávání dobře, z vody jsem vylézala možná desátá, opravdu to nevím přesně, byla jsem ráda, že již mám plaveckou část za sebou. V depu jsem si usušila nohy, navlékla ponožky, tretry, helmu, rukavice a poklusem vedle kola jsem uháněla k rozhraní cyklo části. Co nejrychleji naskočila na kolo a vyrazila do své nejsilnější závodní disciplíny. Z přemíry závodního snažení, jsem se ale dopustila osudové chyby. Asi na druhém kilometru jsem ve vysoké rychlosti vjela do levotočivé zatáčky, dostala na stěrku smyk a za pár okamžiku jsem se i s kolem válela v pangejtu. Po několika sekundách, když už kolem mě prosvištěli pomalejší závodníci a závodnice a nikdo z nich mi nenabídl pomoc a ani nepřibrzdil, aby se zeptal, zda se mi něco nestalo, mi došlo, že si budu muset pomoc sama. Jóóó, hold body v seriálu BA byly v tom okamžiku pro závodníkce/y přednější :-(((((((((. No nic, vytáhla jsem kolo na silnici, sebrala flašku, nasadila spadlý řetěz a opětovně se vydala na trať dohánět co jsem pádem ztratila. Brala jsem za to co to dalo a tak jsem některé bajkery, kteří mě po pádu předjeli, dojela ještě před výšlapem na Kazatelnu, jiné po delší době. Jen jednu soupeřku (Z1 start.č.47) se mi nepodařilo dotáhnout a to ani v běžecké části. V depu mezi cyklo a běžeckou částí jsem ztratila několik sekund - nebyla jsem schopná najít stojan se svým startovní číslo. Po dohledání jsem rychle kolo zavěsila, sundala tretry a helmu, nasadila si běžecké boty a i s cyklo rukavicemi vyrazila do poslední (běžecké) části. Naštěstí mě v běhu žádná krize nepotkala, možná i proto, že jsem letos před závodní sezónou zařadila i běžecké tréninky. Pomyslnou cílovou pásku jsem tudíž protínala v relativní pohodě :o). Celkové 6.místo ve své kategorii považuji za úspěch, i když nebýt toho pádu, mohlo to být ještě o chloupek lepší, ale na kdyby se nehraje. Vláďa se s tratí porval taky nad očekávání. Největší obavy, měl stejně jako já, z plavání. S celkovým 23.místem byl spokojený, ale říkal, že bude muset na plavání zapracovat. Na "bendu" jsme neměli, v bohaté tombole jsme taky nic "nevyhráli", ale přesto jsme domů v pozdních večerních hodinách odjížděli s uspokojivými pocity :-)). Závěrem ještě musím napsat, že jsme se oba snažili Hejvymu udělat svým umístěním radost, obzvláště i proto, že se nemohl sám aktivně závodu zúčastnit. Tímto mu chceme nejenom poděkovat za perfektní zimní přípravu, kterou s námi absolvoval, ale i za podporu na trati i fotky, které zhotovil. Zuzka Treybalová - fan club Hejvy výsledky: www.vlaska.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Tak jsem si krásně početl v článečku o kterém jsem měl vědět už dávno :) Doufám, že se do Fanklubu navrací zdraví a dobrá pohoda. Zdraví Mike
čumim woe
(Mike, 11. 9. 2007 17:38)